Petr Uhl Právo 30.9.2011

V roce 1988 Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) uznala existenci státu Izrael na území někdejší Palestiny, a tím se i zřekla násilí vůči židovskému státu. Valné shromáždění OSN pak rozhodlo, že dosavadní pozorovatelský status OPP v OSN přechází na Palestinu. Stát Palestinu uznalo i Československo a diplomatickou misi OOP v Praze povýšilo v prosinci 1988 na velvyslanectví.

Podle českého ministerstva zahraničí uznává ČR Palestinu jako stát ve stadiu zrodu a oba státy se navzájem uznávají jako subjekty mezinárodního práva. Vzájemné diplomatické styky navázaly 1. ledna 1993. V ČR o tom rozhodla vláda premiéra Václava Klause. A později, v roce 2000 otevřela svůj styčný úřad v Ramalláhu pro stát Palestinu jako první z bývalého sovětského bloku na Západním břehu Jordánu. Ano, o uznání státu, navázání diplomatických styků a jejich úrovni, jakož i o tom, kdo kde bude velvyslancem, rozhoduje vláda. Nikoliv tedy prezident, byť se někdy vzpírá – a i Václav Havel se vzpíral – své ústavní povinnosti jmenovat velvyslance na návrh vlády. Nerozhoduje o tom ani parlament. Se zlou se Sněmovna potázala, když se snažila zpochybnit rozhodnutí české vlády o uznání Kosova na jaře 2008.

Úsilí o uznání státu Palestina v OSN, buď za plnohodnotného člena, nebo s vyšším statusem, než má dnes, není něco, za co by se měli Palestinci trestat. Volají po tom izraelští pravicoví poslanci, když vyzývají vládu, aby za trest anektovala židovské „osady“ na okupovaných územích. Úterní rozhodnutí Izraele stavět ve východní části Jeruzaléma nových 1100 obydlí pro Židy odsoudili nejen Palestinci, ale i EU, USA a samostatně i Francie a Británie jako krok mařící obnovu mírových jednání.

Od loňského prosince, kdy Palestinu v hranicích z roku 1967 uznala Brazílie, Argentina a další latinskoamerické země, se lavina uznání nezastavila. Teď v září ji uznávalo už 126 států světa, z toho osm z EU a šest dalších evropských států.

Před týdnem v rozpravě Valného shromáždění OSN nazval podání palestinské přihlášky za člena OSN český prezident Václav Klaus „jednostranným krokem“. Svět rozumí Baraku Obamovi, všichni znají hned několik důvodů, proč slušný Obama proti svému přesvědčení Izrael jednostranně podporuje. Svět chápe i pár ostrovních států, proč z ekonomických důvodů vždy hlasují stejně jako USA.

Klausově kritice „jednostranných kroků“ nelze ale ve světě, ani v ČR rozumět. A to i kvůli dvěma jeho dvěma jednostranným krokům vůči Palestině – l. ledna 1993, kdy ČR Palestinu znovu uznala, a 21. března 2006, kdy Klaus osobně převzal pověřovací listiny od jejího nového velvyslance. Byly nejen jednostranné, ale díky Klausovi šla malá ČR světu příkladem.