Izrael se jako stát staví nad zákon

Tzv. bezpečnostní zeď, jinak také zvaná Zeď apartheidu, kterou staví Tel Aviv na palestinských územích údajně proto, aby bránil útokům palestinských radikálů, už stojí 10 let.

A ačkoli je pravda, že sebeobranných ataků ze strany Palestinců ubylo, odvrácená tvář zdi je zřejmá a její důsledky pro život na okupovaných územích jsou alarmující. Jak byste toto výročí zhodnotil?

Po okupaci zbytku Palestiny a části syrského a libanonského území v roce 1967 začal Izrael provádět demografické změny, konfiskaci půdy a budování židovských kolonií na okupovaných územích, zejména ve východním Jeruzalémě. Jsou to jednostranná opatření, která jsou v rozporu se všemi mezinárodními zákony, zejména se 4. ženevskou konvencí, která určuje zodpovědnost okupační mocnosti na okupovaných územích a vůči obyvatelstvu.

Před 10 lety Izrael zahájil stavbu Zdi apartheidu na okupovaných palestinských územích. Délka této zdi je více než 700 km, zabírá devět procent palestinské úrodné půdy bohaté na vodní zdroje a izoluje dokonce 12,4 % obyvatel od jejich zemědělské půdy, škol, lékařských a dalších životně důležitých služeb. Při přechodu vstupů na druhou stranu zdi jsou Palestinci neustále vystavováni šikaně a ponižování ze strany izraelských vojáků. Jsou vystaveni útokům židovských osadníků pod ochranou izraelské armády. Izrael si také chce ponechat oblast údolí Jordánu, která tvoří 28,5 % Západního břehu.

Jedním z mezinárodních návrhů řešení blízkovýchodního konfliktu, které mělo napomoci co nejbližšímu sousedskému mírovému soužití mezi oběma národy, byla tzv. Cestovní mapa. Palestinci se za její uvedení do praxe postavili, přesto se to dodnes nezdařilo. Kde hledat příčinu?

Po obdržení plánu Cestovní mapy, schváleného OSN a Evropskou unií v dubnu 2002, nám tehdejší koordinátor zahraniční politiky EU Javier Solana sdělil, že tento plán je pro aplikaci a ne pro diskusi. Prvním bodem plánu bylo zastavit všechny jednostranné kroky a nastolit bezpečnost pro obě strany. Palestinská samospráva splnila veškeré své povinnosti, a to i s uznáním izraelské vlády, která prohlásila, že se Izrael nikdy necítil tak bezpečně jako v současnosti.

Izraelská vláda přesto vyslovila 10 výhrad vůči plánu Cestovní mapy. A každá z nich stačila, aby tento plán byl zmařen. Izrael nadále pokračoval v politice ničení palestinských domů, vysidlovaní, konfiskace půdy a budování židovských osad.

Cestovní mapa nebyla první mírový plán, který Izrael překazil. Izrael se jako stát staví nad zákon, nad mezinárodní legislativu, a přitom se opírá o politickou a diplomatickou záštitu a o vojenskou a finanční podporu USA.

Palestina požádá OSN na zasedání valného shromáždění 20. září o řádné členství palestinského státu v této organizaci prostřednictvím předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse. Izrael je ovšem proti této snaze, kterou považuje za jednostranný diplomatický akt.

Ano, dne 20. září 2011 půjdeme do OSN, abychom požádali o plné členství Státu Palestina v této organizaci, stejně jako ostatní státy světa. Považujeme to za naše přirozené právo, poté co jsme vybudovali naše instituce a dosáhli velkých úspěchů, přestože žijeme pod okupací. Ve spolupráci s našimi arabskými bratry a s plnou podporou a pochopením našich přátel ve světě jsme zahájili tuto iniciativu, abychom předložili před OSN palestinskou otázku, která původně vznikla na základě rozhodnutí této mezinárodní organizace od roku 1947. Věříme, že náš úspěch zvýší možnosti zapojit se do seriózních jednání.

Domníváme se, že uznání Palestinského státu OSN není jednostranný akt a není v rozporu s jednáním s Izraelem. Naopak to připraví zázemí pro seriózní jednání a zajistí rovný přístup k povinnostem, abychom dosáhli míru v nejkratší možné době. Máme na mysli jednání založené na zásadách mezinárodní legitimity a příslušných rezolucích OSN s jasným harmonogramem, během něhož obě strany ustupují od jakéhokoliv kroku poškozujícího jednání, např. od konfiskací půdy, budování židovských kolonií a podobných (izraelských) činů, které jsou v rozporu se základními principy mezinárodního práva.

Je pravda, že Izrael úspěšnému pokroku v mírových jednáních brání nejen okupací, rozšiřováním vlastních nelegálních osad na palestinských územích Západního břehu a východního Jeruzaléma, ale i již zmiňovanou stavbou Zdi apartheidu, resp. jinými formami zcela nepřiměřené »obrany« proti akcím palestinských radikálů. Co mají tedy palestinští představitelé dělat jiného, když Tel Avivu nic nevyhovuje?

Jednání s Izraelem se dostala do slepé uličky. Se současnou pravicovou izraelskou vládou není naděje na dosažení míru. Mezinárodní síly, které sponzorují mírový proces, přestaly být schopné přesvědčit Izrael, aby plnil závazky a přestal s nezákonnou a mezinárodně odsuzovanou politikou kolonizace. To vše vytvořilo důvod, abychom vrátili palestinskou otázku do OSN, která v roce 1947 schválila rozdělení Palestiny.

Je jasně viditelné, jaké obavy naše iniciativa vyvolala v Izraeli. Je také zřejmé, jakým tlakům a výhrůžkám jsme vystaveni ze strany Izraele a jeho spojenců. Jsme však odhodláni postupovat tímto způsobem až do konce. Přitom se opíráme o spravedlnost naší věci a o podporu našich lidí a většiny států ve světě, které vyjádřily svou ochotu nás podpořit...!

Izrael se také všemi možnými cestami snaží připravit o občanství arabské obyvatele svého státu a vytvořit tak »jednobarevný« židovský stát se vším všudy. Nebo byste např. pokus o prosazení tzv. Slibu věrnosti židovskému státu (pro jakéhokoli Araba logicky nábožensky i lidsky nepřijatelného) ohodnotil jinak?

V Izraeli žije 1,5 milionu Palestinců. Jsou to původní obyvatelé, kteří nebyli vyhnáni ze své vlasti během války v roce 1948. Mají několik poslanců v izraelském Knessetu. Několik desetiletí tudíž žádají Knesset, aby jim odpověděl na jednu otázku: Je Izrael státem pro všechny jeho občany? Zatím se odpovědi nedočkali. Izrael přitom nemůže být židovským a zároveň demokratickým státem. Palestinci, kteří mají izraelskou státní příslušnost, postrádají základní lidská práva! A v izraelské vládní koalici jsou politické strany, které vyzývají k deportaci těchto Palestinců ze země. Knesset pokračuje ve schvalování rasistických zákonů, např. zákona o příslibu loajality židovskému státu a další.

V Izraeli probíhá kampaň skupiny přibližně 300 extremistických rabínů. Ti šíří nenávist a rasismus proti Arabům vydáváním náboženských nařízení zakazujících např. poskytnout ubytování arabským studentům v židovských domech. Také distribuují brožury izraelským vojákům a vyzývají je k zabíjení Palestinců, včetně žen a dětí, k ničení jejich domů a úrody. A k dalším rasistickým postupům, které jsou v rozporu s principem soužití a tolerance. Zvláštní je, že Knesset poskytl ochranu skupině těchto rabínů, kteří byli vystaveni kritice ze strany izraelských liberálních a levicových kruhů, jež věří v mír a soužití s Palestinci...

Čtenáře jistě bude zajímat i aktuální vývoj v česko-palestinských vztazích. Jak se vašemu velvyslanectví pracuje, jsou všem vašim aktivitám na ministerstvu zahraničí otevřené dveře?

Jsme velmi spokojeni s vývojem palestinsko-českých vztahů. V poslední době se uskutečnily četné vzájemné návštěvy na vysoké úrovni. Nejdůležitější byla oficiální návštěva palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse v Praze a jeho jednání s českým prezidentem Václavem Klausem. Poslední čeští zahraniční ministři a současný ministr Karel Schwarzenberg navštívili Palestinu několikrát. Během poslední návštěvy Palestiny 24. ledna 2011 ministr Schwarzenberg slavnostně otevřel závod pro údržbu generátorů ve městě Toubas na Západním břehu Jordánu. Tento závod byl postaven a vybaven jako pomoc české vlády. Je to součást projektu k zavedení elektřiny a osvětlení pro 30 obcí. Pomoc ČR v budoucnu zamíří na využití sluneční energie.

Jsme vděčni za tuto pomoc, která přispívá k rozvoji infrastruktury pro budoucí Palestinský stát. Důkazem zájmu o rozvoj oboustranných vztahů bylo posílení české diplomatické mise v Ramalláhu o další dva diplomaty. Obě ministerstva zahraničí podepsala memorandum o porozumění a politických konzultacích. Naše vztahy s českým ministerstvem zahraničí jsou výborné a jeho dveře jsou pro nás vždy otevřené.

Pozn. red.: Stejné otázky jsme se snažili zaslat i izraelskému velvyslanci v ČR, ale tiskový odbor ambasády na naši prosbu ohledně možnosti zaslání otázek vůbec nereagoval...

V roce 1967 začal Izrael provádět demografické změny, konfiskaci půdy a budování židovských kolonií na okupovaných územích, zejména ve východním Jeruzalémě. Jsou to jednostranná opatření, která jsou v rozporu se všemi mezinárodními zákony, zejména se 4. ženevskou konvencí.

Izraelská bezpečnostní záminka pro stavbu zdi je lživá. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu stavbu této zdi odsoudil a nařídil Izraeli, aby zeď byla ihned odstraněna a aby Palestinci poškození touto stavbou byli odškodněni. Kdyby záminka byla skutečná, proč tedy Izrael nestaví tuto zeď na svých hranicích...?

V Izraeli probíhá kampaň skupiny přibližně 300 extremistických rabínů. Ti šíří nenávist a rasismus proti Arabům, distribuují brožury izraelským vojákům a vyzývají je k zabíjení Palestinců, včetně žen a dětí, k ničení jejich domů a úrody. Zvláštní je, že Knesset poskytl ochranu skupině těchto rabínů.

 Haló noviny

1. 9. 2011Roman JANOUCH